Trpaslíci z Modrých hor

Mezi dobrodruhy kráčející po cestě Stínem jsou i modrohorští trpaslíci. Kde končí hrdost a kde začíná pýcha? Jak udržet tajemství? Co znamenají tradice a pouto k vlastnímu rodu? Ale i příběh pomsty a vlastní hanby. To jsou témata, která se osudy trpasličích postav proplétají jako ozdoby v jejich vousech. Zahrát si za ně můžete i vy.

„Protože trpaslíci měli přijít za dnů Melkorovy moci, udělal je Aulë silné, aby vydrželi. Proto jsou tvrdí jako kámen, zarytí, stálí v přátelství i nepřátelství a snášejí námahu, hlad a tělesná zranění otužileji než všechny ostatní mluvící národy; a žijí dlouho, mnohem déle než lidé, ale ne věčně.“

Quenta Silmarillion

Hraničář se k nim potichu přiblížil. Dvojice trpaslíků vypadala plně zabraná do rozhovoru. Mluvili potichu, ale vypadalo to, že řeší něco důležitého. Když už se dostal konečně na doslech, zaznělo jen: „Opatrně, pane! Mám pocit, že je tu víc uší, než kolik bychom k našemu hovoru potřebovali, počkejme s tím na jindy.“ Druhý trpaslík pokýval hlavou a s tím se rozešli, každý za svými zdánlivě neodkladnými záležitostmi.

Jestli se o trpaslících vypráví, že si málokoho pustí k tělu, tak tahle skupinka je uzavřenější než cesta k mýty opředenému Valinoru, pomyslel si Dúnadan a i on si šel po svých, zapojit se do rozhovoru s ostatními. Tajemství trpaslíků mu však nedalo spát. Přišli společně s výpravou z Amon Sûl, ta mluvila o jejich nezištné pomoci a velkém hrdinství. Přesto se trpaslíci tváří sveřepě a nepřístupně. A jsou ostražití. Jaké tajemství skrývají a co je jejich cíl, to je záhada, které musí přijít na kloub.

V dobách našeho příběhu je slavné trpasličí království v Morii uzavřené do sebe a nikdo neví, co se v něm děje. Ve Středozemi však žijí i jiné trpasličí rody, než je ten Durinův. V Modrých horách na severu stávala dvě hrdá a pyšná města – Nogrod a Belegost. Na jejich pozůstatcích vyrostla skromnější trpasličí sídliště, ale na slavné časy v nich nezapomněli. A právě odsud přichází trpasličí výprava. Jaký je její cíl a jaké tajemství si tak úpěnlivě střeží, zůstává záhadou. Určitě je to však něco důležitého, proč jinak by byly obličeje trpaslíků tolik zachmuřené. I když u nich jeden nikdy neví, zachmuřeně se totiž tváří zřejmě pořád.